Nemyslím si, že tento článek bude číst některý z mých dávných blogových přátel, ale stejně ho musím napsat.
V první řadě se chci všem kamarádům, kteří můj blog navštěvovali, i když jsem nepřispívala, omluvit, že jsem o sobě tak dlouho nedala vědět. Nic se mi nestalo, jen mě to tady najednou přestalo bavit a sobecky jsem vám o tom ani nedala vědět.
Teď takový měnší odstavec pro náhodné návštěvníky blogu, kterých je, koukám, pořád dost - nelekejte se mých příspěvků a mého pravopisu z let 2006 a 2007, bylo mi dvanáct, třináct let a když se podíváte na články nejnovější, uvidíte, že už jsem z toho vážně vyrostla. :) Tento blog zachycuje mé dospívání a proto ani jeden z těch přiznejme si hloupoučkých článků nesmažu. :) Už teď mě při psaní doprovází velká nostalgie.
A teď ke mně.
Jsem úplně někdo jiný. Alespoň 80% lidí podle mě bude souhlasit s tím, že v sedmnácti se vám totálně změní život. Pro většinu lidí to znamená první vážný vztah, jasnější a rozumnější názor na život a vážnější plánování budoucnosti. U mě je to - jako vždy - trochu střelenější. V dubnu jsem v sobě konečně našla odvahu a ze dne na den jsem ukončila studium druhého ročníku na gymnáziu. Na čas jsem si našla práci v restauraci luxusního hotelu, kde jsem si za čtyři měsíce vydělala přes 30 000 korun. Začala jsem se vážně zajímat o ekologii, přidala jsem se k aktivistům Greenpeace. Začala jsem kreslit portréty tužkou, zjistila jsem, že mi to celkem jde (některé mé práce jsou zde - http://markyperla.deviantart.com/ ) Fotit jsem nepřestala, ba naopak - za polovinu vydělaných peněz jsem si koupila vytouženou zrcadlovku Canon EOS 450D. Před měsícem jsem si podala přihlášku na střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor užitá fotografie a media. Od září tam každý pátek jezdím na přípravné kurzy k talentovkám. Mezitím různě brigádničím - kreslím portréty na zakázku, vypomáhám v galeriích a snažím se hodně cestovat. S mamkou udržujeme náš ekodům a naši biozahradu, o které také dáváme dohromady knihu. Už máme vydavatele. Scházím se s kamarády z gymnázia, nacházím nové přátele - umělce v Krumlově a užívám si bohémského života s jedním milým hochem. :) S odchodem z bývalé školy ze mě spadl obrovský kámen a já se začala těšit na svůj budoucí život a radovat se z toho současného. :)
M. | 1. ledna 2011 v 18:35 | 
Markétko!! Každou chvilku navštěvuju tvůj blog v domění, že o sobě napíšeš :)
Nikdy jsem nemilovala nějaký blog víc než ten tvůj :) Neznám blog, který by měl optimističtější články než ty tvoje!
Asi si mě nepamatuješ, ale ty jsi byla součástí mého prvního blogování :) Můžeš si mě pamatovat jako Naive Doll a já nevím pod jakýma jinýma trhlýma přezdívkama. Prostřídala jsem miliony blogů.
Prosím tě o milost! Začni zase psát články, strašně mi chybí.
Nicméně, přeju ti do života jen to nejlepší ať se máš stejně fajn, jako vždy, měj se :)