Bohnice navždy. - Články

O patnáct měsíců opožděné rozloučení.

Tue, 30 Nov 2010 20:36:42 +0100

Nemyslím si, že tento článek bude číst některý z mých dávných blogových přátel, ale stejně ho musím napsat.

V první řadě se chci všem kamarádům, kteří můj blog navštěvovali, i když jsem nepřispívala, omluvit, že jsem o sobě tak dlouho nedala vědět. Nic se mi nestalo, jen mě to tady najednou přestalo bavit a sobecky jsem vám o tom ani nedala vědět.

Teď takový měnší odstavec pro náhodné návštěvníky blogu, kterých je, koukám, pořád dost - nelekejte se mých příspěvků a mého pravopisu z let 2006 a 2007, bylo mi dvanáct, třináct let a když se podíváte na články nejnovější, uvidíte, že už jsem z toho vážně vyrostla. :) Tento blog zachycuje mé dospívání a proto ani jeden z těch přiznejme si hloupoučkých článků nesmažu. :) Už teď mě při psaní doprovází velká nostalgie.

A teď ke mně.

Jsem úplně někdo jiný. Alespoň 80% lidí podle mě bude souhlasit s tím, že v sedmnácti se vám totálně změní život. Pro většinu lidí to znamená první vážný vztah, jasnější a rozumnější názor na život a vážnější plánování budoucnosti. U mě je to - jako vždy - trochu střelenější. V dubnu jsem v sobě konečně našla odvahu a ze dne na den jsem ukončila studium druhého ročníku na gymnáziu. Na čas jsem si našla práci v restauraci luxusního hotelu, kde jsem si za čtyři měsíce vydělala přes 30 000 korun. Začala jsem se vážně zajímat o ekologii, přidala jsem se k aktivistům Greenpeace. Začala jsem kreslit portréty tužkou, zjistila jsem, že mi to celkem jde (některé mé práce jsou zde - http://markyperla.deviantart.com/ ) Fotit jsem nepřestala, ba naopak - za polovinu vydělaných peněz jsem si koupila vytouženou zrcadlovku Canon EOS 450D. Před měsícem jsem si podala přihlášku na střední uměleckoprůmyslovou školu sv. Anežky České v Českém Krumlově, obor užitá fotografie a media. Od září tam každý pátek jezdím na přípravné kurzy k talentovkám. Mezitím různě brigádničím - kreslím portréty na zakázku, vypomáhám v galeriích a snažím se hodně cestovat. S mamkou udržujeme náš ekodům a naši biozahradu, o které také dáváme dohromady knihu. Už máme vydavatele. Scházím se s kamarády z gymnázia, nacházím nové přátele - umělce v Krumlově a užívám si bohémského života s jedním milým hochem. :) S odchodem z bývalé školy ze mě spadl obrovský kámen a já se začala těšit na svůj budoucí život a radovat se z toho současného. :)

Na houbách.

Tue, 11 Aug 2009 11:07:30 +0200

bflmpsvz

Sun, 09 Aug 2009 19:34:00 +0200

Začínám se těšit do školy. Na začátku srpna takové chvilky mívám zhruba dvakrát do týdne a netrvají déle než pět minut, ke konci prázdnin se dostavují denně. První dva školní dny mě celkem baví, první týden se ještě dá vydržet a po dvou týdnech si říkávám: ,,Já blbec, jak jsem se sem mohla těšit?!"

Jsem skoro bez peněz. Poslední úspory jsem dala za pětimetrovou stěnu z rákosí. Taky jsem si nakoupila pár koberečků, ale pak jsem zjistila, že si je můžu vyrobit sama. Není to lehké, ale jde to. Foto později.

Ve čtvrtek jsme byli v německém Bayern parku (originální atrakce, na které můžeš třeba stokrát za sebou - stačí zaplatit vstupné + spousta přírody + výtečné jídlo + ideální počasí = ráj). Narazila jsem tam na jednoho kluka z Česka (sympaťák + dlouhé vlasy = *och*), stál už pátou frontu na obří vodní skluzavku. Prý tam přijel s partou, kterou nechal u stánku s pivem a šel sem. :D

Můžete si říkat: ,,Polovina prázdnin je pryč..." a nebo: ,,Mám měsíc volna před sebou!"

Fri, 31 Jul 2009 11:05:58 +0200

Nedávno jsem byla v pražské zoo. Procházela jsem se pavilonem šelem, když jsem uviděla malou, opravdu droboulinkou holčičku, jak má ruce a nos přitisklé ke skle, za kterým se deset centimetrů od ní producíruje tygr. Bohužel, než jsem stačila vyštrachat foťák, byla pryč. Je zajímavé, jak tito prckové ještě nemají rozvinutý pud sebezáchovy. :-)

Pokud se nudíte a nevite cobi, kupte si krepový papír. :-) Hodí se mi na všechno možné. Používám ho jako balící papír a dají se s ním dělat nejrůznější blbosti. :-)

Co se rekonstrukce mého pokojíku týče, zelenou barvu už mám, červená a béžová se míchají. O víkendu se pokusím vyrobit zelené polštářky, ještě musím koupit látku. V poslední době jsem si oblíbila jeden malý obchůdek, kde prodávají strašně moc nejrůznějších věciček, jako třeba: proutěné košíky a další věci z proutí, barevné tkané koberečky, polštářky, krabičky, dřevěné mističky, doplňky, svíčky, různé čaje, bylinky a čokoládové dobroty nebo nejrůznější ovoce naložené v medu (a vše strašně krásně balené), najde se tam i nějaké oblečení (každý z těch barevných překrásných kousků je originál, proto je dost drahé) nebo nábytek. Vše v takovém bohémském stylu. Pár těch tkaných koberečků si určitě koupím. Jo, a určitě chci do pokoje nacpat co nejvíc bambusu. Třeba bych ho mohla použít k orámování plakátů nebo ho připevnit na skříně...

Na poli.

Mon, 27 Jul 2009 12:55:08 +0200

Ňuf.

Sat, 18 Jul 2009 00:01:47 +0200

Čínské nudle s restovaným kuřecím masem a zeleninou.

Thu, 09 Jul 2009 16:17:08 +0200

Jó, tak tenhle pokus se mi povedl. :-)

_________________________________________

Na 4 porce potřebujete: Pšeničné čínské nudle bezvaječné, 250 g kuřecího prsního masa, půlku papriky, 1 pórek, 1 cibuli, sójovou omáčku, koření dle chuti.

Nudle uvařte podle návodu (vložte je do vroucí vody a 5 minut povařte na mírném ohni) a nechte z nich okapat vodu. Na větší pánev kápněte trochu oleje a orestujte na malé kousky nakrájené kuřecí maso. Přidejte na proužky nakrájenou cibuli, restujte. Až bude maso propečené, zalijte celou směs troškou vody a pár minut ji nechte podusit. Přidejte na kolečka nakrájený pórek (čím tenčí, tím lepší), nakrájenou papriku, popřípadě koření (není nutné - ale v obchodech se prodávají různá čínská koření, tak nějaké můžete vyzkoušet). Promíchejte, pokapejte sójovou omáčkou - množství podle chuti, ale nepřehánějte to, dochutit to můžete vždycky. Nakonec přidejte nudle a ještě pár minut míchejte na mírném ohni.

_________________________________________

Je to lehký, levný a strašně dobrý, a to prosím nemám těstoviny moc v lásce. :-)

Tádadá...

Thu, 09 Jul 2009 10:24:13 +0200

Naši plánují objet spoustu poutí s atrakcemi + pojedeme do jednoho německého parku - je podobný Legolandu, jen je větší, je tam víc atrakcí, není tam lego a je tam spousta přírody včetně zoo, což mi dost vyhovuje, protože tam jedu kvůli focení. Fotografovat atrakce (lidi na atrakcích) na poutích mám v plánu už od jara. Zkusím se k nim přiblížit co možná nejvíc a pokusím se o portréty - momentky. Jo, je to trochu drzý, ale pokud by mi někdo chtěl vynadat, proč ho jako fotím, tak mu jednoduše řeknu, že jsem fotila někoho z rodiny. Tak.

Jdu na nákup, pokusím se o něco z thajské kuchyně.

Pár fotografií z posledních dvou měsíců.

Wed, 08 Jul 2009 10:28:13 +0200

Tak fajn. :-)

Tue, 07 Jul 2009 20:56:22 +0200

Víc jak měsíc jsem se tu neukázala (samozřejmě proto, abyste se mohli nabažit té fotky s Mrňousem. ;-) - Je to fenka, jmenuje se Kelly, ale všichni jí říkají Mrňous).

Co je novýho?

Chystám se vymalovat pokoj. Sama. Sama vyberu a nakoupím barvy, sama všechno obalím novinami, sama vymaluju. Strop bude v barvě nějakého světlejšího dřeva, prostě taková přírodní béžová až hnědá. Stěny budou tmavě červenohnědé a koutky oken zelené. Ale bude to taková ta neumělá zelená. :-) Postupně si budu dokupovat zelené doplňky. Tímto se loučím s digitální zrcadlovkou Canon EOS 450D, na kterou bych stejně nedokázala našetřit.

Na prázdniny nic velkýho neplánuju. Brigádu jsem nesehnala, místo toho makám na zahradě. Momentálně betonujem plot, pak přijde na řadu zámkovka.

Vlastně něco v plánu mám - Chtěla bych se podívat na co nejvíc míst na Šumavě. Dál se zatím nedostanu. :-)

Vrrrr :-)

Thu, 04 Jun 2009 15:19:07 +0200

Nudím se, a tak upravuju. :-)

Fri, 29 May 2009 21:34:15 +0200

A ptám se: Která z fotek vypadá líp?

(Fotografováno při procházce švýcarským Bernem.)

Věřím, že se taky nudíte a že mi na tuto naprosto zbytečnou otázku odpovíte. :-) První tři vyhrávají žlutou ponožku.

Ano, Markétce je dnes 16 let. Ale to není jediná novinka.

Wed, 27 May 2009 18:28:06 +0200

Máme štěňátko! (!!!)

:-)

Švýcarsko - část druhá

Sun, 17 May 2009 20:59:05 +0200

STŘEDA - 13.5.

• Ráno jsem si jako vždy dala lupínky s mlékem. A nakradla jsem si pár balených kostiček cukru se znaky různých švýcarských měst na obale. Na památku. (Cukry jsem snědla a obaly jsou na nástěnce.)

• Po snídani jsme se vydali do čokoládovny firmy Nestlé. Do samotné výrobny jsme se podívat nemohli, ale pustili nám video. V takovém minikině s červenými měkoučkými sedadly. Po filmu jsme se přesunuli k ochutnávkám. (!!!) :-) Ještě jsme si prošli několik místností a pak jsme se vrhli na nakupování firemních výrobků. Každý si koupil minimálně tři tabulky. (Já sedm.)

• Kolem poledne jsme dojeli do města Vevey (město na pobřeží Ženevského jezera). Vyfotili jsme se u obří vidličky zapíchnuté ve vodě a prošli jsme se v muzeu potravin.
• Přemluvili jsme učitele a jeli jsme ještě dál při pobřeží Ženevského jezera - do města Montreux. Prošli jsme se po dlouhé promenádě při břehu jezera a došli jsme až k soše Freddieho Mercuryho, kde jsme se na půl hoďky usídlili. Přála bych vám zažít ten skvělý pocit. :-) Na mikrofonu měl uvázáno několik stužek od fanoušků, tak Áďa "obětovala" kousek nitky a já korálek a uvázaly jsme si to tam taky.

Fotky:

V autobuse cestou do čokoládovny.

Ochutnávky těch nejkvalitnějších švýcarských čokolád. :-)

Zuzka u vidličky v Ženevském jezeře (město Vevey).

Aďulka.

Má maličkost.

Ukázka plastového jídla a pití v muzeu potravin.

A šlapeme. - Točící se kruh, tamtéž.

Tamtéž. Dobře, točící kruh by se ještě dal vydržet, může být spojen s odbouráváním tuků, ale co dělá v muzeu potravin tohle? Že by zvětšená plíseň? Škoda, že neumíme tak dobře německy, mohli bychom si přečíst, co si to vlastně prohlížíme.

Á, tak tohle už je o pár km dál - Montreux [montré] a socha vyvítekoho. :-) B-) :-B A náš provázek s korálkem na jeho mikrofonu.

Švýcarsko - část první

Sat, 16 May 2009 22:44:00 +0200

PONDĚLÍ - 11.5.

• Ráno jsem popadla svou obrovitánskou tašku a štrádovala jsem si to ke škole, kde už čekalo pár nedočkavců. Když přijel autobus, uháněly jsme s Áďou a Denčou na zadní sedadla - šlo to nějak lehce.
• Cesta i s přestávkami trvala přes dvanáct hodin. Heslo dne - Když se nudíš v autobuse, koukej, ať máš něco v puse.
•Delší pauza proběhla jen u Rýnských vodopádů.
• Když jsme dorazili do města Uetendorf - naše partnerské město - šli jsme si hned vybalit. První dojem z pokojů byl děsnej. Trojitý palandy namačkaný na sobě "čouhaly" z obou stran pokoje a uprostřed se dalo projít sotva metrovou uličkou. Kasárna. :-)
• Zalíbily se mi barevné stěny - sytě žlutá, oranžová, červená a hnědá převládaly.
• Večeře mi zlepšila náladu - tři chody - salát, řízek s těstovinami a jahody se smetanou.
• Večer jsme se šly s holkama projít. Od nikoho jsme se nedozvěděly, v kolik je večerka. Trochu jsme se tam zapovídaly a pak pro nás přišla naštvaná učitelka. Ne, že by nám to zkazilo náladu. :-)

Fotky:

Táňa, Klárka, Zuzka a Hrášek u Rýnských vodopádů.

Barevná jídelna.

ÚTERÝ - 12.5.

• Ráno u snídaně nám do učitelé "dali sežrat". - Protože jsme ponocovaly, budeme za trest pomáhat v kuchyni s obědem. (Jupí!! :-) )
• Dopoledne jsme se byli podívat v místní škole. Měli jsme se "sdružovat" s místními studenty prvního ročníku gymnázia. Zazpívali nám a dali nám trička.
• V tý kuchyni to bylo skvělý. Kdy jste naposledy brečeli u cibule se Šýcarkou ve vašem věku s francouzským přízvukem? :-)
• U oběda jsme si skvěle popovídali. Fakt jsme se tak nějak "srdužili". Vyměnili jsme si emaily a s jednou usměvavou slečnou už se většina z nás spřátelila na Facebooku.
• Odpoledne jsme jeli do Bernu. Je to vlastně jedna dlouhá ulice se spoustou vlajek a obchodů.
• Večer se hrál volleyball. A k večeři bylo raclette (roztavený sýr).

Fotky:

Přehlídka našich nových triček.

Bern.

Cestou - výloha jednoho krámku.

Výhled na Bern.

Adu s Denčou v tělocvičně.

Volleyball

Raclette

ŠVÝCARSKO :P :-)

Fri, 15 May 2009 22:59:41 +0200

Ahoj!

Teď jsem se spolu se svou obrovitánskou taškou a výbornou náladou doplazila domů.
Těch zážitků...V pěti dnech...:-)

Ty úplně nejnejnejzákladnější informace, které sem teď prostě musím napsat:

• Jela část naší třídy, druhé kvinty a prváku.

• Přebývali jsme ve městě Uetendorf, pár km od Bernu, hlavního města.
• Prohlédli jsme si spoustu švýcarských měst a jezer.
• Navštívili jsme čokoládovnu, kde podávali ochutnávky těch nejlepších švýcarských čokolád, a to zcela gratis).
• Podívali jsme se i do města Montreux - Víte, co to znamená? Víte, co se tam nachází? Na břehu Ženevského jezera? Socha Freddieho Mercuryho. JO!! :-) B-) :-B (Ano, jsem uhihňané malé děcko. :-) )
• Prošli jsme Alpy křížem krážem (dobře, vyjeli jsme lanovkou nahoru a pak jsme slezli dolů).

Očekávejte haldu fotek a článků s podrobnějším (ale rozhodně ne nudným) vyprávěním.
Olé!

Jedu do Švýcarska.

Sun, 10 May 2009 21:47:29 +0200

Na týden.
Žijte blaze.
:-)

Nepečená střecha z bebe sušenek.

Wed, 06 May 2009 18:40:46 +0200

Ingredience: 1 balíček světlých, 1 balíček tmavých Be-Be sušenek, 150 g moučkového cukru, 100 g másla, 500 g polotučného jemného tvarohu (2 vaničky), 1 zakysaná smetana, trocha rumu, 2 banány.

Postup přípravy: Utřeme máslo s cukrem, tvarohem, zakysanou smetanou a ochutíme rumem (použijeme ruční šlehač). Na alobal naskládáme světlé Be-Be sušenky 3 řady po 7 kusech. Potřeme polovinou tvarohového krému (aby se sušenky nerozjížděly, skládejte je podél prkýnka nebo valu) a zakryjeme znovu sušenkami Be-Be, tentokrát tmavými. Rozetřeme další vrstvu krému (trošku si necháme) a na prostřední řadu položíme oloupané banány. Vezmeme alobal a z obou delších stran přiklopíme k sobě tak, že se sušenky nahoře spojí do střechy. Po zatuhnutí v ledničce (stačí tak hoďka) potřeme zbytkem krému, který jsme si předtím nechali stranou a na celé dílko nastrouháme hořkou čokoládu. Na recepty.cz je podobný recept, ale já to dělám trochu jinak. ;-) Nebojte, že to nepůjde ukrojit, sušenky během chlazení v ledničce změknou. Zkuste to i s jiným ovocem, třeba s jahodami.

Dvě černobílé.

Tue, 05 May 2009 18:26:23 +0200

Společné_svatební_foto

Mon, 04 May 2009 21:16:53 +0200

Jako z filmu pro pamětníky. :-)

Kdo mě najde, nechť zvedne ruku.
(Jsem nejvyšší a mám největší velikost bot.)